Sí tibi

04.05.2014 18:51

"Sí tibi...sí tibi". Pan Vydra opět ze sebe vyrážel svou oblíbenou větu a cupital po chodbě na druhý konec, aby se tam obrátil a drobnými krůčky zas odcupital zpátky k výtahům, kde si sedl. Sedával tam často. K ránu, před obědem, ale hlavně v době návštěv. Nerad zůstával sám na pokoji, raději vyhledával místa, kde byl ruch, lidé, a kde nebyl sám.

Ošetřovatelka Darina ho zpozorovala; pokoj sester byl hned naproti. "Pojďte, pane doktore, vypustím vám cévku, ano?" Darina se sklonila k drobnému muži v teplácích a zkontrolovala obsah pytlíčku zavěšeného na stehně pana doktora Vydry. "Je už skoro plný. Pojďte, půjdeme na záchod."

"Si tibi carta deest", odpověděl důstojně a s citem pan Vydra,kdysi excelentní právník, a přitom kýval do taktu vztyčeným ukazovákem. Pak znovu zacupital a poslušně zmizel, následován sestrou, ve dveřích svého pokoje.

"Včera zas prochodil celou noc", povídá Darina kolegyni, když se vrátila zpět na sesternu. "Jen na chvilku zdříml, zato když se probudil, to byl ale rámus." Darina se odmlčela a z konvice, která právě cvakla, zalila vařící vodou trochu kafe na dně malovaného hrnku. "A co se stalo?" zvědavě se zeptala Ivanka. "No co, přišel o půlnoci do pokoje paní Malátové a stáhl z ní peřinu. Tos měla vidět, jak ječela. Běžte pryč! Prýýýč! Hrozně
se polekala a pak si přišla stěžovat."

"To nic není," ozvala se z chodby právě přicházející Blanka, "to tuhle vlezl paní Tučkové až do postele a přikryl se peřinou. Naštěstí klimbala vedle na vozíku a o ničem nevěděla. A bere nám ze sušáku vyprané prádlo a obléká si je. Tuhle měl přes tepláky nataženy Bohouškovy pruhované boxerky. Když se na něj Bohoušek za to rozzlobil, vypustil cévku do květináče u dveří jeho pokoje. Větrala jsem celou noc!"

"A přitom to byl prý hrozně chytrý chlap. Dělal restituce - jenže pak přišla ta nemoc."

Darina utla hovor, musela domů, vyspat se po noční směně. Měla pana Vydru ráda. Myslela na to, jak ji vždy při příchodu do práce hned u dveří vítal jeho rozzářený úsměv. "Jeřabinko..."

---V noci , když byla kontrolovat pokoje, pan Vydra seděl na posteli. Nespal. "Copak, pane doktore? Proč neležíte?" zeptala se Darina a pohladila ho po čele. Oči pana Vydry se ve tmě zaleskly. "Copak je tohle možný? To přece nejde...Co tady vlastně dělám? Vždyť já přece někde mám manželku." Darina si sedla k němu na postel. Jeho hlas byl přiškrcený, trochu sípal. Podíval se naléhavě na Darinu. "Srdce..." položil si ruku na hrudník. "Bolí vás?" Nepolekala se, věděla, že to není infarkt. Stýská se mu. Vzala ho za ruku. Čapnul ji a stiskl tak pevně, až sykla bolestí. "Jeřabinko...", rozjasnil tvář, "budeme na sebe hodní, ano?" Darina věděla, komu jeho slova patří.

"Vaše paní před chvílí volala. Ptala se, jak se vám daří a jestli jste v pořádku. Pořád na vás myslí. Mám vám vyřídit, že zítra zase přijde a půjdete spolu na procházku. To bude prima, ne?"

Pan Vydra se zatím uklidnil. "Ano".

"Pojďte, pane doktore, lehnete si. Je noc." Pan Vydra si poslušně lehl a dal si ruku pod hlavu. "Sí tibi," zívl.

"Dobrou noc".

Paní Vydrová opravdu volala. Měla o manžela starost. Prý se musel na procházce každou chvíli o ni opřít, aby vůbec došel zpátky. "Je to s ním špatné, sestřičko, opravdu". Darina se ji snažila potěšit. "Byl asi unavený, paní Vydrová, to se stává. Teď je v pořádku a spí. Dnes dobře jedl, uvidíte, že zítra bude zas lepší."

Před vánočními svátky pan Vydra opět ožil. Na oddělení se zpívaly koledy a pan Vydra dirigoval, zpíval z plných plic, tančil a radoval se. Když mu představili nového klienta, bývalého universitního profesora, s kterým bude sedět u stolu, potřásl mu rukou, až měl modřiny, a pronesl: "Sí tibi". Klára s Ivankou ho pozorovaly a měly z toho zábavu. "Hele, víš, že Vydrýsek  včera snědl na jídelně všechny svícny? Aktivizační s nimi vyráběla malované svícínky z perníku- ozdobili je a doprostřed zasadili svíčku. No a po obědě si pan doktor přisunul ten svícen k sobě a chrup! Postupně snědl jeden po druhém. Kristýna jen tak tak stačila přiskočit a sebrat mu tu svíčku, jinak by ji snědl taky."

 "Nepovídej, víš, jak byly tvrdé? " nechtěla věřit Ivanka.

 "To si piš," zahihňala se Klárka a dala si ruku před pusu. "Ještě, že byly z perníku a ne z moduritu."

Když přišla paní Vydrová na návštěvu, vrchní sestra jí vyprávěla, jak manžel zpíval a tančil. "Dokonce jsme ho natočili na video, podívejte se." Paní Vydrovou to potěšilo: "Ano, vždycky měl radost, když se sešlo hodně lidí,  rád se bavil..." Darina se chtěla dozvědět víc; už dlouho jí něco vrtalo hlavou. Přiskočila k výtahu, kterým se paní Vydrová chystala sjet do přízemí. "Svezu se s vámi, když dovolíte. Musím odvézt dolů prádlo."

Cestou dolů paní Vydrová stále mluvila o manželovi; pronásledovaly ji obavy, jestli její muž nedělá něco nepřístojného, jestli neobtěžuje, nebere lidem věci, byla už stará a trochu úzkostlivá. Darina využila situace. "A paní Vydrová, prosím vás, co on to pořád říká, tu latinskou větu, však víte...tušíte, co to znamená? To je nějaký právnický nebo filozofický citát?"

Paní Vydrová na ni udiveně pohlédla a trochu se zamračila. "No jistě, drmolí to pořád dokola, to je celý on. To je mu podobné."  Zmlkla a nejistě pohlédla na Darinu. Až když otevírala v přízemí vchodové dveře a chystala se vyjít na chodník, utrousila: "To přece znamená - když nemáš papír, utři si díru prstem... Nashledanou." Darina zkoprněle koukala za ní, jak odchází směrem k autobusové zastávce.

--------------

Jednou mezi svátky ho Darina viděla celé odpoledne stát u výtahu. Co tam ksakru dělá? Na koho čeká? Šla se zeptat na sesternu. "Pan Vydra čeká nějakou návštěvu?" "Ne, vždyť už tu přece byli... syn, snacha a to maličké...narodilo se jim miminko. Pan Vydra je pradědečkem. Tos nevěděla? Byli ho navštívit, někdy před polednem..."

Darina se došourala k výtahu. "Pojďte, pane Vydra, půjdete si odpočinout....Tady nemůžete stát. Za chvíli bude svačina."  "Ale já mám přece rodinu. Chci být přece se svojí rodinou...chápete?"

"Já vím, pane Vydra. Pojďte."

Za několik dní ho odvezli do nemocnice, vypadalo to, že má náběh na infarkt. Držel se za srdce a špatně dýchal. Byl to infarkt? Nebo se mu tak strašně stýskalo, že ho bolelo u srdce?

Za pár dní ho ale z nemocnice vrátili. Co si tam měli počít s mužíkem, který celé noci cupitá po chodbách, vkrádá se jako duch do pokojů pacientů, kde si obléká cizí věci, vypouští moč do květináčů a plete si křesla na chodbě se záchodovou mísou? 

Po Novém roce se jeho stav ještě zhoršil. Cupitání bylo pomalejší, vzdálenosti kratší. Pomalu přestával jíst. Seděl apaticky u jídla a díval se někam do prázdna; někdy se celý třásl. Museli ho krmit, neudržel ani hrníček. Obličej se mu celý změnil: nos vystoupl dopředu a dětsky dobrácký výraz vyhasl.

Když k němu Darina o noční přišla, aby mu změřila teplotu, zakroutil hlavou. "Já už nic nechci, Jeřabinko..."

Když ho vezli do nemocnice, jeho žena seděla s ním v sanitce a držela ho za ruku. Bylo to naposled.

-----Chodby v domově byly pak o nočních nezvykle tiché, nikdo po nich necupital. Dokud nepřijali devadesátiletou paní Klepáčkovou, která chodila celé noci po chodbě ve vysokých podpatcích a hledala záchod.

Darině se ještě několik dní zdávalo, že krmí pana Vydru, který ale už nic nechce. Jen být doma, u svých blízkých.

 Sí tibi carta deest, digitis tibi terge foramen...