Jak jíš

26.05.2013 10:57

Svého muže mám ráda, když jí. Jí vesele, jako když dítě hraje nějakou veselou pohybovou hru, například s míčem. Rozjařeně, nadšeně. Kouše do chleba s obrovskou chutí, oči dokořán, a plnými ústy přikusuje další sousto. Obvykle si krájí tlusté krajíce, aby to stálo za to zakousnout se . Když maže chleba k snídani, vidím, že kraje má suché, je na nich jen málo másla nebo medu či marmelády. Já bych si to přimazala, ale on ne. Ukusuje se stále stejnou chutí a radostí, jako když se dítě nadšeně honí za míčem, a je jedno, jestli ho chytí nebo ne; důležitá je hra. Jako kdyby i ten suchý kraj byl nejlepším soustem, stejně dobrým, jako ten uprostřed. Ať je to jak chce, vidím v jeho očích radost a chuť.

Sedím vedle v pokoji a z kuchyně slyším, jak si do talíře nalévá bramboračku. Je to nejkrásnější zvuk dnešního dne. Polévku, kterou JÁ jsem vařila, si TY naléváš do talíře. To je láska. Zvoní to z kuchyně. Naběračka s talířem spolu cinkají zvonkohru klidu a pohody. Mám slastný pocit domova.