Horký den

02.06.2013 17:05
 

 


 

Je takové horko, že kolem cesty mezi polem a křovinami, kudy právě procházím, vzduch stojí a doslova bobtná. Připomíná mi, že i já se mám zastavit; že když je léto, nic není takové, jako jindy bývá. Máme se jen  tetelit  horkem a štěstím z takového dne.  Je 34 stupňů celsia.

Pole je ještě nezralé a voní. Vůně mléčné tekutiny, která je v nezralých klasech, prýští ven a nese se nad polem, omamuje smysly poletujícího hmyzu i náhodných kolemjdoucích. Obilí je právě tak nazelenalé, aby se smělo říct, že není ještě zralé. Jindy se vlní ve větru, ale teď se nehýbe. To tím horkem.

Tím horkem taky voní listnaté kadeře křovisek. To proto, že ještě ve svém klíně a podpaží skrývají zbytky vlhkosti, která pod hustým nesekaným porostem ještě nestačila vyschnout. Je zvlhlá podobně, jako pod sukní můj klín.

Všechno mne nabádá se zastavit. V tom horku je mnohem zřetelněji cítit všechno puzení přírody. Stromy, keře, tráva, klasy promlouvají ke mně jasněji a hlasitěji než jindy; opravdu  to způsobuje horko. Stačí na moment se zaposlouchat a jasně slyším jejich křik za svými zády. Není to úzkostný křik, je to  zřetelně vyjádřená radost země, suchomilných bylinek, křovin, plevelů, květů, listí, kůry na kmenech, hmyzu a všelijaké jiné havěti, že je léto. Že je vrchol jejich snažení, který znamená život - bujení, tlení, urychlení hnilobných procesů, množení hub, kvasinek, mikroorganismů, a zároveň  zrychlené dýchání a vydechování všech vůní  života. Stačí se s nimi spojit a vezmou vás do víru toho pulsování, že se vám zatočí hlava, že se zjančíte radostí. Jen na moment s nimi splynete a tep života vás  unese někam do vesmíru. Budete jako na kolotoči. Zkuste to někdy uprostřed polí, luk a křovin. Zblázníte se štěstím.

 Horko je zesilovač . Horko je život.