Hlasitější než slova

26.05.2013 11:03

Je noc. Otevřeným oknem je slyšet skřípání brzd a klaksony aut . Ve velkoměstě je i v noci velký provoz.

Dlouhé těžké závěsy na oknech, na protější stěně se leskne zrcadlo v masívním rámu. U něj stojí prázdná dětská postýlka, pod peřinkou vykukuje hřbetem nahoru bílý medvídek a hlavu má zabořenou v polštáři. 

Maminčino rameno se mírně pohupuje v rytmu dechu. Maminka spí.

Holčička bere do dlaní maminčinu hlavu. Otáčí ji k sobě a pusinkuje.

Mami, musím ti něco říct. Teď je všude ticho, jsme tu jen spolu. Nikdo nás neruší. Mami, otoč se ke mně, prosím. Chci ti dávat pusinky. Teď ležíš a nikam nemusíš. Teď mně určitě uslyšíš, i když ti to neumím říct. Tolik bych ti toho chtěla vyprávět. K mojí postýlce přiletěl takový čertíček a když jsem se na něj podívala, smál se mi a odplul pryč. Schoval se - podívej se za skříň, určitě tam je. Mami, chci mít srdíčko u tvého, to tak hezky hřeje.

Neslyší mne. Mami! Nespi!! - …..Už je vzhůru, rozsvítila. Po nose jí teče něco červeného. Dává mne zpátky do postýlky. Zlobí se? Volám za ní - Mami, kdy bude zase ticho v tomhle hlučném světě, kdy zas budeme samy?

-------

Ahoj mamko, čtu z e-mailové zprávy. Máme se dobře, jen Vendulka poslední dobou trochu zlobí. Zvykla si totiž v noci chodit ke mně do postele. Když spí vedle mne, nevadí mi to. Jenže ona se budí a když spím, otáčí mi moji hlavu k sobě a dává mi pusinky. Je to sice hezké, ale já tím pádem nemůžu spát. Když se k ní neotočím, škrábne mě. Hrozně to bolí. Minule mi až tekla krev. Pořád jí vysvětluju, že tohle nemůže, že v noci se spí a když mi bude dělat au, půjde zpátky do postýlky. Ach jo, je to mrška. Snad ji to časem přejde. Mluvit ještě nezačala, zato je jí všude plno. Je to takový malý čertíček.  Ahoj, Tvoje Vendula.