Broskve

26.05.2013 16:15

Matinka sedí na dece na zeleném trávníku. Malinká růžová holčička v růžovém tričku, na hlavičce bělavé chmýří, s kterým si co chvíli pohrává vítr. Buclatou ručkou šátrá kolem sebe. Co jí přijde pod prstíky, strčí okamžitě do pusy:  zelené scvrklé jablko, list z jabloně, pecku z třešně, někdy i s mravencem. Šklebí se, prská, ale na to, co zrovna dělá, se soustředí s plnou pozorností. Očička na mne upírá tak opravdově, že přesně poznám, co dělá a co prožívá. Například vím, jak  chutná padané jablíčko. Nebo jakou má radost, když v trávě najde něco zvláštního.

Přinesla jsem jí malou broskev, kterou jsem utrhla ze stromu na opačném konci zahrady. Chlupatou slupku jsem oloupala a podala Matince šťavnatý plod. Dychtivě po ní chňapla. Uchopila ji do baculatých dlaniček a už  saje sladkou šťávu. A zase jí z výrazu očí a tváře čtu všechny pocity; dychtivost, zvědavost, rozkoš z nepoznaných chutí, touhu po ovoci a jídle, překvapení---aáách,  to je to dobré…

Za chvíli zbude jen hrbolatá pecka. Tu jí radši vezmu, protože její touha poznávat všemi smysly nezná mezí. Utíkám zahradou pro další broskve. Druhá, třetí, čtvrtá…ani slimák snad nehltá s takovou chutí a vytrvalostí jako Matinka. Nakrčí přitom paleček u nohou a pak zahýbá celou špičkou. Mám radost, že jí naše ovoce chutná. Každý pohyb jejího  tělíčka včetně  žvýkacích svalů mne bere za srdce.

A zase: aáách, to je to dobré!

Pak se její pohled na vteřinu setká s mým. Její oči mne dohlédnou až na dno duše.

Něžné, upatlané kuřátko.